Sezóna 1995/1996 - Petržela do Sparty, Maier do reprezentace

Do Liberce se vrátil střelec Obajdin, který si kvůli zranění kotníku ve Frankfurtu na jaře moc nezahrál. Slovan se zase mohl vrátit k Nise, kde s novou dvoutisícovou hlavní tribunou vzrostla kapacita na 7052 míst. Petrželův tým odstartoval skvěle, i když výhodou bylo, že hned první dva zápasy hrál doma. Po úvodním moravském čtyřboji (Olomouc, Brno, Zlín, Opava) měl plný počet bodů a vyšvihl se do čela tabulky. Až v pátém kole přišla první ztráta a první branka v Maierově síti při remíze 1:1 na Žižkově, kde nám kvůli účasti na univerziádě chyběl kapitán Jinoch. Jenže pak přišly dvě prohry – překvapivá domácí s Chebem a nepřekvapivá na Spartě. Chuť jsme si spravili při vyprodaném domácím derby proti Jablonci, které jedinou brankou rozhodl Zákostelský, díky čemuž jsme se vrátili do čela tabulky. Následovala prohra v Plzni a výhra nad Budějovicemi a v 11. kole remíza v Uherském Hradišti s tamní Slováckou Slavií, když krátce před koncem po jasné ruce vyrovnával na 1:1 domácí Pecha.

Po domácích výhrách nad Baníkem i Hradcem a venkovní remíze v Drnovicích jsme se až do konce podzimu přetahovali o první místo v tabulce se Slavií, s níž jsme si to měli rozdat o pomyslný titul podzimního mistra v 15. kole v Edenu. Ani tentokrát jsme tam neuspěli, když na úvodní Obajdinovu branku (pátou v sezóně) domácí odpověděli brankou Šmicera a exlibereckého Jiřího Vávry, kterému asistoval další bývalý Slovaňák Martin Pěnička. I tak jsme ale po podzimu s konečným 3. místem a 27 body mohli být spokojení, ačkoliv branek v našich zápasech moc nepadalo (skóre 20:15). Petržela málem obhájil prvenství v anketě Trenér roku (skončil hned za vítězným reprezentačním koučem Dušanem Uhrinem).

Majiteli Sparty Petru Machovi se moc nelíbilo, že je před ní po podzimu i nějaký Liberec, a tak rozbil prasátko a trenér Petržela s kanonýrem Obajdinem se stěhovali na Letnou. A v Liberci zavládly obavy, jestli to půjde i bez nich. Nejdřív to vypadalo, že ne, protože z prvních pěti jarních duelů, z nichž jen dva se hrály v původně plánovaném termínu (ostatní se odkládaly kvůli terénu), jsme dokázali vytěžit jen dva body za remízy v Brně a v Opavě. Obzvlášť venkovní prohry 0:3 v Olomouci a hlavně 0:4 s krachujícím Chebem (hráno v Blšanech) nevěstily nic dobrého.

Euforii k Nise vrátil až duel proti Spartě, který skončil už třetí domácí výhrou nad tímto soupeřem. Nového sparťanského lodivoda Petrželu, který do sestavy zařadil i Obajdina, tak porazil jeho dosavadní asistent Štol. Že to bylo díky vlastní brance a na zasněženém hřišti to byl spíš boj než fotbal, bylo každému v Liberci jedno. Radost ale netrvala dlouho, protože hned za týden jsme na jablonecké Střelnici zaznamenali první prohru v derby. Následně jsme získali čtyři body v domácích dohrávkách proti Plzni a Žižkovu a bod v Budějovicích.

Vzhledem k tomu, že hrací plocha U Nisy připomínala po jarních sněhových a bahenních zápasech spíš pískoviště, museli jsme v závěru sezóny znovu vzít zavděk Městským stadionem, kde nám to konečně zase začalo střílet a hned napoprvé to odneslo Uherské Hradiště, které odjíždělo s čtyřbrankovým přídělem, stejný počet branek jsme tam pak nastříleli i Drnovicím. V dohrávce proti Plzni už nám na další domácí výhru stačil jen jeden gól. To už se sezóna chýlila ke konci a v předposledním kole vychytal Maier v Hradci svou už patnáctou nulu v sezóně.

V posledním kole přijela do Liberce přebírat pohár pro mistra ligy Slavia, a když na začátku druhého poločasu zvyšoval Poborský z penalty už na 3:0, vypadalo to na debakl, ale modrobílí zápas nakonec dvěma brankami ještě zdramatizovali. Konečných 44 bodů znamenajících 7. místo pro Slovan nebylo vzhledem k výraznému zimnímu oslabení žádným velkým zklamáním.

Památný zápas: Liberec - Hradec 3:2

Ve 14. kole, v neděli 19. listopadu 1995, přijeli k Nise Votroci z Hradce Králové. Po dvou brankách Pavla Černého vedli už 2:0, ale naši zabojovali, dvěma brankami navrátilce Obajdina vyrovnali a sahali po vítězství. V závěru pak na hřišti doslova bublaly emoce. Kapitán Hradce Šmarda byl v 80. minutě za udeření Bulíře vyloučen a Slovaňáci mačkali svého soupeře jako citron. Tři minuty před koncem rozhodčí Chytil nepochopitelně přehlédl evidentně penaltový zákrok na Zákostelského v jasné brankové příležitosti. To rozpálilo doběla nejen 4100 přítomných diváků, ale i našeho asistenta Jiřího Štola, který vběhl na hřiště a sudího by asi inzultoval, kdyby ho zápasnickým chvatem nezastavil Pepa Jinoch. Štol byl vykázán na tribunu, kam s ním na protest odešel i Petržela. V poslední minutě pak stadion explodoval nadšením, když po další velké skrumáži před hradeckou brankou pohotovými nůžkami dokonal obrat Jarda Vodička! Doma se nám i díky vděčnému obecenstvu dál dařilo, ale venku jsme dokázali vyhrát jen jednou v úvodu sezóny.

Nezapomenutelné momenty

Maierova desítka: V domácím derby proti Jablonci hraném 24. září 1995 předvedl náš gólman famózní výkon, jablonecké hráče přiváděl k zoufalství, chytil i nemožné, udržel nulu a Deník Sport mu ve známkování udělil nevídanou desítku!

Američan v Liberci: 15. října 1995 se U Nisy skandovalo „USA! USA!“. Proč? Martina Hřídela totiž čtvrthodinu před koncem střídal dvacetiletý americký útočník Matthew Winecki. Byl to teprve druhý cizinec, který v lize nastoupil v dresu Slovanu. Tím prvním byl v téže sezóně ukrajinský obránce Oleg Lizogub. Matt se u nás ale na rozdíl od Olega neprosadil, připsal si už jen další dvě střídání v závěrech zápasů a vrátil se do Ameriky.

Ze Slovanu do repre: 13. prosince 1995 nastoupili v dresu české reprezentace při přátelském duelu v Kuvajtu Maier i Obajdin. Druhý jmenovaný už však byl na odchodu do Sparty, takže za prvního hráče Slovanu se startem v seniorské reprezentaci ČR lze považovat Láďu Maiera, který si svými výkony v této sezóně následně vysloužil i nominaci na památné EURO 96 v Anglii.

Statistický přehled

Hráči seřazeni podle počtu odehraných minut