Povedlo se vám postoupit do play-off Evropské ligy. Jaké je tvé hodnocení zápasu?
Nevím, jestli hodnotit v první řadě zápas nebo spíš vše okolo, co se řešilo. Bylo to těžké. Strašně těžké nastavit hlavu. Do poslední chvíle jsme nevěděli, jestli se bude hrát nebo ne. S kým budou hrát. Jestli s dorostenci a bude to pro nás jasný postup. Nakonec si koupili hráče z rumunské ligy, kteří mají svou kvalitu. Samozřejmě nebyli sehraní. Bylo to podobné, jako když hrál náš nároďák proti Skotům. Je vidět, že když se dají dohromady dobří hráči, mohou odehrát dobrý zápas. Bylo to tedy těžké utkání a jsem strašně rád, že jsme to zvládli s čistou hlavou. Už nám chybí zvládnout jen jeden zápas. Doufejme, že to dokážeme.
Nebáli jste se chodit na těsno do soubojů ze strachu z nákazy?
Na hřišti určitě ne. Během zápasu o tom nevíte a nemyslíte na to. Po zápase nám řekli, ať si s nimi nepodáváme ruce. Já se jen modlím, abychom byli všichni zdraví, až přijedeme. Kdyby se to začlo u nás kumulovat jako v Bukurešti, byl by to velký problém. Do posledních testů se zavřeme na hotel, abychom zůstali všichni zdraví a doufám, že budeme.
Jak se těšíte na play-off EL na domácí půdě?
Konečně to bude doma, což je super. Jen je škoda, že na stadion nemůžou fanoušci. U Nisy hrajeme všichni rádi a lidi nám tam strašně pomáhají. Teď budou v Liberci po hospodách. Doufám, že to stihnou zkouknout do 22 hodin a že jim uděláme radost.
Jak jste trávili odpoledne, kdy se čekalo na vyjádření, zda se bude hrát?
Měli jsme normální program. Já osobně si šel po obědě lehnout a usnul jsem asi na hodinu a půl. Když jsem se probudil, začaly chodit zprávy, že se hrát bude a začali jsme se připravovat. Byl to ale strašně dlouhý den na hlavu. Zaplaťpánbůh, že to máme za sebou.
Stihli vás trenéři alespoň částečně připravit na hru soupeře a vyplnily se předpoklady, jak bude FCSB hrát?
Abych řekl pravdu, tak ani moc ne. My jsme se dívali na jejich poslední zápas, kde měli své individuality. Nakonec nehrál například Dennis Man, který je jejich klíčovým hráčem. Přišli jsme do kabiny, kde trenéři napsali jejich sestavu a my v podstatě nevěděli, o koho jde. Napsali nám k nim výšku, jejich přednosti a nedostatky. Soustředili jsme se spíše na sebe.
Během první půle působil tým trochu nervózně. Musel jsi mladší hráče před zápasem uklidňovat?
Nervozita tam nejspíš trochu byla. I články, které vycházely, tomu pomohly. Psalo se v nich, že v podstatě hrajeme proti jejich Déčku a musíme je přejet. Při takovýchto očekáváních to byl strašně těžký zápas na psychiku. Nám navíc zápasy, kdy jsme v roli favorita, tolik nesedí. My sami se do této role nechtěli pasovat a spíše je chtěli nechat hrát. Pomohla nám červená karta a ve druhé půli už to byla spíše otázka času, kdy to tam spadne.
Před prvním gólem jste si vytvořili velký tlak, kde bylo asi pět velkých šancí. Co vám do tohoto tlaku dopomohlo?
Do vápna létal jeden centr za druhým a myslím si, že my s Jusim (Júsuf Hilál pozn. red.) máme hlavy silné. Šance přibývaly. Sbírali jsme odražené míče, ze kterých byly další střely. Už jsem jen čekal, kdy to tam spadne. Tuhle pasáž zápasu jsme hráli dobře. Létalo to tam zprava, zleva. Byli jsme nebezpeční z rohů. Byla to spíše otázka času. Po gólu Jusiho jsme se uklidnili a pokračovali v podobné hře. Nepřestali jsme hrát jako v Litvě, kde jsme zalezli a pos*ali se. Proti FCSB jsme to s přehledem uhráli.
Opět ses ukázal jako skvělý žolík. Sedí ti naskočit do rozběhnutého zápasu nebo bys raději častěji nastupoval od začátku?
To nesmím říkat, jinak mě trenér bude dávat na hřiště jen jako žolíka. (smích) Ne teď vážně. Takovýto zápas byl pro mě jako ušitý. Oni hráli v deseti a my hráli tak, že do vápna létal jeden centr za druhým. Oni navíc vzadu neměli moc vysoké hráče. Škoda jen, že jsme nepřidali více branek. Uvidíme, jak to bude v neděli. Každý hráč chce hrát všechny zápasy. Já klepu, že jsem zdravý a užívám si to, když se daří. Doufejme, že to vydrží co nejdýl. Musíme být pokorní a jít krok po kroku dál.
Co stojí za tvým gólovým probuzením?
Nevím. Asi jen, že hraju. (úsměv) Takovýto zápas byl de facto přímo pro mě. Na hřišti jsem od toho, abych nějakou šanci proměnil. Strašně důležitý byl i můj gól v Litvě, kde jsme se do té doby trápili a gól nám ulevil. Proti FCSB to bylo podobné. Nebyly to ale přeci jen takové nervy. Vedli jsme sice také jen o gól, ale hráli jsme mnohem lépe než v Litvě.
Všechni tři góly jsi vstřelil hlavou. Co z tebe dělá tak výjimečného hlavičkáře?
(smích) Nevím, nevím. Už i otec mi říká, kdy dám taky gól nohou. Já jsem rád i za góly hlavou. Péša, Mosqi i Maťo (Pešek, Mosquera, Koscelník pozn. red.) to skvěle centrují do vápna. Mě když to trefí do hlavy, tak je velká šance, že z toho bude gól. Musí mě ale trefit. Těžké pozice pro mě nejsou. Když můžu jen nastavit hlavu, není to špatné.
Při návratu do Slovanu jsi prohlásil, že se cítíš být Liberečákem. Přispívá i toto k tvým výkonům?
Nevím, jestli přímo to. Když ale hraji v libereckém dresu, je to pro mě něco výjimečného. Strašně si přeji, abychom udělali Evropu pro lidi, protože si to zaslouží. Stejně tak jako celý tým. Nebylo to jedoduché, když jsme se skládali. Abych řekl pravdu, moc jsem nevěřil tomu, že si to sedne tak rychle. Čekal jsem, že se budeme trápit. Posledně jsme se tedy trochu trápili s Karvinou, což byl od nás špatný výkon. Proti FCSB jsme to napravili. Liberec je, doufám, už můj domov. Chtěl bych tu hrát co nejvíce a nejdéle.
Jak se od tvých předchozích angažmá v Liberci změnila tvá pozice v kabině?
Změnila se. Jsem nejtarší a vliv mám jiný než když jsem do Liberce přišel poprvé. V této době za Slovan hráli hráči jako Honza Nezmar, Jirka Štajner nebo Tomáš Janů. Chytal Zbyňa Hauzr. To byli všechno zkušení borci. Fotbal se od té doby posunul jinam. Hraje se spíše s mladšími kluky a já jsem ve 30ti letech nejstarší. Snažím se být k ruce trenérům a pomáhat spoluhráčům. Stejně jako před zápasem s FCSB, kde jsem pomáhal nastavit hlavy, abychom utkání zvládli, protože před zápasem se řešilo spoustu nesmyslů. V hotelu běžela 24 hodin jejich televize, kde se pořád dokola řešilo, kdo bude hrát a kdo ne. Koho koupí a koho ne. I to je taková má práce a musím říct, že mě zatím naví.
Věřil jsi, že ještě někdy v kariéře budeš jediný zápas od postupu do Evropské ligy?
Abych řekl pravdu, nijak jsem nad tím nepřemýšlel. Jak se říká, balón je kulatý a stát se může cokoliv. Ani loni v ´Budějkách´ to nebylo špatné. I z mé strany to bylo herně dobré a skončili jsme kousek od šestého místa. V Liberci je to fakt zvláštní. Na tom vzduchu něco bude, že se vždy dokážeme dát do kupy a zápasy zvládat. Pokud ale nezvládneme poslední krok, bude to k ničemu. Musíme se nachystat a zvládnout zápas ve čtvrtek za každou cenu. Pomohli bychom tím i klubu a vydělali mu nějakou ´kačku´.
Čeká vás cesta zpátky a nedělní duel v Ďolíčku proti Pardubicím. Jak nejlépe zregenerovat a být připraveni na ligu?
Po zápase se přesouváme dvě hodiny zpět do Bukurešti. Budeme spát v hotelu na letišti a ráno odlétáme zpět do České republiky. Bylo to náročné i v tom, že se nehrálo v Bukurešti, ale dvě hodiny od ní. Cesta nebude jedoduchá. Po příletu se zavřeme na hotel, nejspíš v Praze a budeme se chystat na ´Pardubky´. Uvidíme, v jaké budeme sestavě a kdo dostane šanci. Zápas chceme zvládnout, jelikož jsme nezvládli ten s Karvinou a nechceme, aby nám bodově utekla špička tabulky.
